DOBA VZNIKU SOKOLA A JEHO POSTAVENÍ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI
(volně podle PhDr. Zory Dvořákové)

První polovina 19. století byla dobou národního obrození. Český národ si začal uvědomovat svůj vztah k rodné zemi, k jazyku a historii i svůj národní osud a tím se zároveň začaly objevovat i touhy po svobodné občanské společnosti. Místo jejich naplnění došlo však k revolučním událostem roku 1848, k zatýkání, věznění a následnému období Bachova absolutismu. Při tomto způsobu vlády docházelo ve společnosti ke stagnaci, tím i ke stagnaci hospodářské, navíc Rakousko utržilo několik porážek válečných. To všechno nakonec způsobilo pád absolutismu a uvolnění poměrů.

Nová ústava v roce 1861 poskytla svobodu slova, svobodu shromažďovací a spolčování i svobodu tisku. Objevily se další české noviny a nové české spolky. Z těch dřívějších přetrvala pouze Měšťanská beseda pražská (založena r. 1845) v čele s Františkem Riegrem. Prvním novým spolkem byl zpěvácký spolek Hlahol (r. 1861), v jehož čele stál i Bedřich Smetana. Druhým nově založeným spolkem pak byl v roce 1862 Sokol (Tělocvičná jednota Pražská) v čele s Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem. Ti si uvědomovali, že je třeba českého člověka nejen podchytit po stránce intelektuálního rozhledu, ale usilovat i o harmonické sepjetí tělesných, duševních a mravních hodnot. Dalším spolkem vzniklým v roce 1863 byla Umělecká beseda s odborem literárním (v čele s Vítězslavem Hálkem), výtvarným (Josef Mánes, Karel Purkyně) a odborem hudebním (Bedřich Smetana). Po těchto prvních spolcích začaly velmi rychle růst v Praze i na venkově sokolské jednoty 1/, občanské besedy a ochotnické divadelní spolky. Ty potom vykonaly obrovský kus práce ve zkulturnění naší společnosti, v aktivitě a iniciativě lidí.

Ne však dlouho: V roce 1866 propukla prusko-rakouská válka. v níž bylo Rakousko poraženo a vznikl rakousko-maďarský dualismus. To vyvolalo v naší společnosti velké rozčarování a zklamání. Docházelo k mnoha protirakouským demonstracím a posléze došlo k rozdělení tehdy jediné naší politické strany národní na dvě – na stranu mladočeskou a staročeskou. Radikálnější mladočeská strana v čele s bratry Grégry se projevovala progresivně, a to byl důvod, který s ní sbližoval představitele Sokola. Bohužel brzy po rozdělení došlo mezi oběma stranami k názorovému konfl iktu a rozkolu, který zachvátil celou společnost a dosud nadějně rostoucí spolky začaly stagnovat a rozpadat se. To samozřejmě postihlo i mnohé venkovské sokolské jednoty. Roku 1871 začal pod vedením Miroslava Tyrše vycházet časopis “SOKOL”. Jako úvodník prvního čísla vyšla Tyršova stať “Náš úkol, směr a cíl”, která je dodnes platným souhrnem idejí a cílů Sokola.

Uklidnění politické situace koncem sedmdesátých let vedlo ke znovuzrození a regeneraci spolkové činnosti a tedy i Sokola. V roce 1882 se konal první slet a od tohoto data sokolských jednot rychle přibývalo. Hledalo se nové uspořádání – vznikaly sokolské župy 2/ a v roce 1889 Česká obec sokolská 3/, 1892 Moravsko-slezská obec sokolská, a konečně v roce 1904 Českoslovanská obec sokolská. Zájem o tělesnou výchovu a sport sílil a nárůst členstva neustával. V roce 1913 bylo 40 sokolských žup a 1182 jednot s téměř 128 000 členy (z toho však bylo jen 35 000 cvičících – Sokol nebyl jen organizací tělovýchovnou, ale i kulturní a společenskou).

V říjnu 1912 vypukla balkánská válka Srbů, Bulharů a Řeků proti Turkům a situace se přiostřovala i v Rakousku. Napětí vyvrcholilo sarajevským atentátem v roce 1914 a 1. světovou válkou. Naši předkové bojovali jako rakouští vojáci na všech frontách. V tomto období už působil T. G. Masaryk v zahraničí v čele odboje usilujícího o samostatný československý stát a v Čechách sílil odboj domácí. V Rusku se začaly formovat československé legie, které podle Masarykova konceptu měly být převeleny do Francie a bojovat za samostatný československý stát. Situace se však vyvinula jinak: v Rusku vypukla revoluce a dohodové mocnosti začaly s legiemi kalkulovat jako s vojenskou silou ve svůj prospěch. Legie se projevovaly jako armáda vysoce elitní, ukázněná a přesvědčená o Masarykově programu. Toto chování způsobila z velké části předcházející sokolská průprava, kterou většina vojáků ve svém mládí i zralejším věku v Sokole prodělala. Do domácího odboje se sokolové rovněž významně zapojili. Sehráli pozitivní roli při vzniku nové republiky, kdy hrozilo nebezpečí rozvratu, drancování a loupení. Pořádkovou službu převzali sokolové. Přebírali pošty, železniční stanice a celou komunikační síť - a pořádek dokázali udržet.

Za první republiky byli sokolové státotvorným činitelem - názorově si byli velmi blízcí s Masarykem. Masaryk jako člověk velice demokratický (sám též sokol) nacházel mezi sokoly vychovávanými na demokratických zásadách velké porozumění, což se projevovalo během celé první republiky. I když postupně vznikaly další tělovýchovné a sportovní organizace jako DTJ (Dělnické tělocvičné jednoty), FPT (Federace proletářské tělovýchovy), Junák a katolický Orel, Sokolu se dostávalo mimořádně výsadního postavení.

Ve třicátých létech začal sílit vliv nacistického Německa, který vyvrcholil mnichovským diktátem, vstupem německých jednotek do odtrženého pohraničí a 15. března 1939 okupací českých zemí. Hitler viděl v Sokole baštu demokracie - tedy činitele naprosto nepřátelského. Předsednictva žup byla vzata jako rukojmí, mnozí skončili v koncentračních táborech nebo byli umučeni a popraveni. Za války Sokol neexistoval - byl zakázán. V domácím odboji však sokolové opět tvořili významnou složku.

Ihned po skončení války (v květnu a červnu 1945) zahájili sokolové jednání o obnovení Československé obce sokolské. Situace ve státě byla složitá: rozčarování a otřes z Mnichova, přežívající strach z Němců, pocit nabízející se ochrany ze strany Sovětského svazu a snaha komunistů čelit všemu, co by obnovovalo demokracii první republiky – to vše působilo na to, že činnost Sokola v dosavadním duchu byla obnovena až v prosinci 1945. Sokol začal rychle početně růst, zakrátko měl více než 3 000 jednot a přes milion členů a připravoval se na XI. slet. Jenže politická situace se dál komplikovala. Defi nitivním zlomem, který znemožnil odpoutání republiky od sovětského vlivu, bylo rozhodnutí nepřijmout Marshallův plán na obnovení Evropy. Vyvrcholením pak byl únor 1948, kdy se komunisté dostali k moci a tzv. akční výbor okamžitě odstranil starostu a náčelníka ČOS a nahradil je svými lidmi. Až do této doby se komunistům nepodařilo rozložit milionovou sokolskou organizaci a uskutečnit svou koncepci sjednocené tělovýchovy. Rozhodli se k dalšímu kroku – komunisté, sportovní a tělovýchovné organizace se masově přihlásí do Sokola a budou tuto organizaci narušovat zevnitř. Sokolům bylo jasné, že dosavadní charakter práce končí. Rozhodli se uspořádat ještě slet a tím se rozloučit s demokratickou činností a svým programem.

Slet a následný pohřeb Dr. E. Beneše na sklonku léta byly posledními událostmi, kterých Sokol využil k manifestaci věrnosti svým zásadám. Dále následovala likvidační činnost akčních výborů, které přebíraly vedení do svých rukou a vylučovaly nepohodlné a “neposlušné” dosavadní členy (do konce r. 1948 jich bylo vyloučeno na 11 000). To trvalo do roku 1952, kdy se konečně splnil dlouhodobý sen komunistů o sjednocené tělovýchově, Československá obec sokolská byla konečně zrušena a jméno Sokol si komunisté přivlastnili pro jednoty, které byly pověřeny organizovat tělovýchovu a sport na vesnici. Vznik Československého svazu tělesné výchovy v roce 1957 jako jediné tělovýchovné a sportovní organizace u nás, byl jen organizačním završením sjednocení tělovýchovy řízené státem.

Na čtyřicet let zmizel Sokol z podvědomí naší společnosti a teprve v listopadu 1989 byla opět obnovena Československá obec sokolská.

Situace Sokola není však nijak jednoduchá. Nynější doba je jiná, dorostly generace, které o Sokolu již mnoho nevědí. Často se vyskytuje otázka: Není to anachronismus oživovat Sokol v době internetu, raketoplánů, klonování a virtuální reality? Jsme přesvědčeni, že není. I tato doba potřebuje kvalitního člověka, jehož tělesná, mravní a intelektuální stránka bude harmonicky vyvinuta. A to byly a jsou přece cíle sokolského hnutí. Jenom je třeba dát hlavy dohromady a důkladně uvažovat, jaké prostředky k uskutečnění těchto cílů v současnosti volit.




další kapitola: Nasavrky na přelomu 19. a 20. století

zpět na obsah