Popravení členové sokola Nasavrky za 2. světové války


Období 2. světové války 1939 – 1945, hlavně potom léta 1942 – 1945 po atentátu na R. Heydricha, zastupujícího říšského protektora, 27. 5. 1942, bylo temné období našeho národa. Přesto zde působily odbojové organizace, jejichž členové aktivně vystupovali proti okupantům i přes to, že byli zatýkáni a popravováni. Byla mezi nimi také řada sokolských pracovníků.
Těžce to pocítila i naše tělocvičná jednota Sokol Nasavrky. Její členové, muži pevného a neoblomného charakteru, byli popraveni v roce 1943 za aktivní činnost v odbojové skupině ÚVOD – PVVZ, kterou od roku 1939 vedl poštmistr Václav Doležal.




Čeněk Havel
(6. 1. 1901 Svratka – 24. 5. 1943 Berlín)
Po maturitě na chrudimské obchodní akademii se stal 1. 2. 1925 účetním u okresní správní komise na úřadu v Nasavrkách do jeho zrušení v roce 1928, poté účetní tajemník okresního úřadu v Havlíčkově Brodě.
Do Nasavrk se přistěhoval v roce 1926 a okamžitě se přihlásil za člena Sokola. Byl cvičitelem žactva, dorostu i členstva. Chvíli působil i jako hospodář jednoty a společně se ženou upravili sokolský archiv. V roce 1927 vedl samosprávný kurs pro mládež českého venkova v Bojanově. Na nasavrckém okresním úřadě se seznámil s úřednicí Jarmilou Jankovcovou, která se stala jeho ženou a měli děti Ivana a Věru.
Spolu se Sachlem a Soukupem byl vedoucí odboje v Havlíčkově Brodě. Zapojen do ilegální důstojnické skupiny ppl. Buršíka z Kolína. Poprvé zatčen jako rukojmí v akci 1. září 1939 a vězněn do 8. září 1939. Dne 13. března 1940 je prozrazen jako vedoucí ilegální skupiny národního odboje. Zatčen a uvězněn v Jihlavě. Marně na něj gestapo útočí. Mlčí, neprozradí. Ve čtvrtek 25. 7. se mu podaří po výslechu uprchnout, skrývá se, ale u Petrkova je spatřen zrádcem Bažantem a udán. Je znovu uvězněn, týrán do mdlob. Vězněn v Jihlavě, Havlíčkově Brodě, Jindřichově Hradci, v Praze, Drážďanech, Gollově a Berlíně. Spolu s Miloslavem Sachlem odsouzen lidovým soudem v Berlíně dne 3. února 1943 k smrti a 24. května 1943 v Plötzensee popraven. Byli duší celé akce národního odboje na Českomoravské vysočině, v jejich rukou se soustřeďovaly nitky celé činnosti. Jejich odhodlanost zachránila většinu účastníků před zatčením.


Vincenc Hochman
(22. 3. 1906 Nová Ves – 25. 10. 1943 Drážďany)
Vzdělání: 5 třídní obecná škola. Lomař.
Do Sokola přistoupil v roce 1932.
Se svým bratrem Františkem vlastnil žulové lomy na Nové Vsi. František se se švagrem Vodou staral o výrobu, Vincenc měl na starosti obchodní stránku podniku a provoz nákladního auta.
Dne 1. 7. 1940 se zapojil do odbojové skupiny ÚVOD Václava Doležala. Pro svůj lom dostával příděl výbušnin, které pokud mohl vyšetřit z potřeby lomu, předával příteli Nebesáři, který je skladoval v pivovaře a pak předával dále pro sabotážní akce. Posílal depeše do nakladatelství Ing. Josefu Friedlovi. Převážel vysílačku. Z Koudelova u Čáslavi přivezl do Nasavrk parašutistu, kterého několik dnů skrýval. Zatčen byl 28. 10. 1941. Do 15. 12. 1942 vězněn v Pardubicích, pak Terezíně, Drážďanech. Odsouzen Lidovým soudem v Drážďanech k smrti a dne 25. října 1943 popraven sekyrou. Byl svobodný, zůstala po něm dcera Marie. Poslední jeho dopis, který rodina obdržela 28. 10. 1943 byl datován 15. října 1943.
Členem skupiny ÚVOD byl i jeho bratr František, který byl zatčen, souzen v Drážďanech, domů se vrátil po osvobození dne 20. května 1945.
Čeněk Hochman byl vyznamenán Válečným křížem in memoriam.


František Hudec
(8. května 1891 Velké Tresné – 7./8. září 1943 Berlín)
Byl ředitelem školy v Trhové Kamenici.
Členem Sokola od roku 1911, kde mu byl jako učiteli svěřen úkol vzdělavatele jednoty.
Po narukování v 1. světové válce se dostal na ruskou frontu, kde padl do zajetí již 1. září 1914 a byl zde dlouhá čtyři léta. V čsl. legiích působil od 20. 9. 1918 (prezentován v Tobolsku). Uvádí se zařazení v legiích „štáb čsl. vojsk“ a propuštění z vojska: 20. 6. 1920.
Již od června 1939 se zúčastnil odbojové činnosti v Obraně národa, napojené na okresní organizaci v Chrudimi a vedené poručíkem Františkem Žákem jako jeho zástupce. Organizuje místní národní výbory, hledá spolupracovníky, koná sbírky na odbojovou činnost, na podporu rodin zatčených, které značně podporuje z vlastních prostředků, rozšiřuje ilegální tiskoviny a sbírá všechny důležité zprávy pro vysílačku, která byla v Nasavrkách za vedení poštmistra Doležala zřízena. Jeho zásluhou je zachráněna Masarykova busta v Trhové Kamenici. Dne 22. října 1941 byl František Hudec ve svém bytě v Nasavrkách zatčen. Prvních sedm měsíců byl vyslýchán v donucovací pracovně v Pardubicích a v místnostech gestapa na Oberlandratu. Začátkem června 1943 byl Hudec převezen do Berlína-Plötzensee, kde předstoupil dne 7. června před Lidový soud, který ho odsoudil k trestu smrti. František Hudec byl popraven v noci ze 7. na 8. září 1943 oběšením, když kvůli bombardování nefungovala gilotina.


Viktor Nebesář
(1. 9. 1902 Blovice – 15. 10. 1943 Drážďany)
Vystudoval Vyšší sladovnickou školu v Praze. Nejprve nastupuje do pivovaru v Plzni, poté odjíždí na několik let na praxi do Paříže a do Maroka. Po návratu působí ve Velkém Meziříčí a poté jako vedoucí pivovaru v Nasavrkách.
Členem Sokola od 1. listopadu 1937, přestoupil z Velkého Meziříčí.
Zapojen do odboje 1. 7. 1940. Jeho úkolem bylo vybavovat skupinu Rudolfa Michálka výbušninami, které získával od kamaráda Vincence Hochmana. Zbraň a výbušniny ukrýval v pivovaře. Spojenkyní mu byla účetní Jindra Fabiánová, která byla později zatčena. V pivovaře také ukrýval br. Klečku z Velkého Meziříčí. Byl zatčen 21. března 1943. Vězněn v Pardubicích, na Pankráci, v Drážďanech. Odsouzen 25. srpna 1943 a popraven 15. října 1943.


Čeněk Havel

Čeněk Hochman

František Hudec

Viktor Nebesář


Těmto popraveným členům byla dne 29. 10. 1946 odhalena pamětní deska na sokolovně.

Další členové nasavrckého Sokola byli 2. 12. 1942 odvezeni do koncentračního tábora, kde všichni zahynuli. Byly to židovské rodiny:
Meislovi Richard (71) a Hedvika (65)
Roubíčkovi Rudolf (47) a Irma (44) - dcery: Vlasta (15) a Eva (9)
Roubíčkovi Ervín (65) a Mariana (55) - dcera Olga (22) a syn Petr (17)
Roubíčková Charlota (76) – babička
Spielmanovi Karel (43) a Klára (34) - dcera Zdeňka (9) a syn Jan (5)
Ostatní občané Nasavrk: Hermanová Růžena (66)
Schenklová Pavla (50) – vdova
Taussikovi Leo (19) a Jiří (16)





- Nové pamětní desky umístěné na nasavrcké sokolovně, které byly odhaleny 28. října 2006, jsou jen malou připomínkou hrdinství i neštěstí našich spoluobčanů. Měly by připomínat všem, že je potřeba vážit si těch, kteří obětovali životy za naši svobodu a že máme jednat tak, abychom o ni nebyli znovu připraveni.

Kromě jmenovaných pracovali v odboji MVDr. Jaroslav Fialka, místní zvěrolékař, Jindra Fabiánová, úřednice pivovaru, František Hochman, majitel lomu a Antonín Voženílek, holič. Další obětaví pracovníci v odboji byli Dr. Jan Buchar, soudce, Zdeněk Šukal, stavitel, JUDr. Jaroslav Paprštein, Miloslava Fialková, Marta Hudcová, František Bakeš, Václav Doležal – poštmistr v Nasavrkách (připomíná ho pamětní deska na budově bývalé pošty č.p. 130, odhalena 7. 8. 1947).



použité zdroje:
- proslov Ing. Jana Jelínka ke Dni sokolstva 2022
- archiv Vojtěcha Žemličky
- archiv Jany Davidové
- Sborník – Havlíčkobrodsko v národním odboji
- paměti Věry Albrechtové, dcery Čeňka Havla (www.pametnaroda.cz/cs/albrechtova-vera-1932)
- wikipedie: František Hudec (wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Hudec)
- Výlet po stopách výsadkářů (pardubice.rozhlas.cz/vylet-po-stopach-vysadkaru-7194128)






zpět